Inspirace jménem Erasmus+ aneb Německá škola je povinnost, ne zábava.

Logo Erasmus+

Těsně před koncem školního roku se mi dostalo příležitosti nahlédnout poprvé v životě pod pokličku německého školství. Díky projektu Erasmus + KA1, který je určen pro další vzdělávání vyučujících, jsem se od 13. do 17. června 2022 účastnila tzv. job shadowing (tzn. pozorování výuky, v mém případě hodin anglického jazyka) v německé škole Evangelische Gesamtschule Philipp Melanchthon ve městě Lutherstadt Wittenberg. Jedná se o školu s žáky od 5. po 13. třídu, kde se konají i maturity.

Přivítala nás úplně nová budova, která je natolik moderně vybavená, že jsme nestačili zírat. Interaktivní obrazovka je v každé třídě samozřejmostí, ale že vypínače na světla jsou zamčené ve skříňce a bez čipu si neotevřete ani učebnu nebo nezajdete na WC, to už bylo opravdu překvapivé. Klíče jsou zde už obstarožní záležitostí.

Jak již sám název vypovídá, jedná se o církevní školu. I přesto nás lehce zaskočilo, že se s některými vyučujícími žáci na začátku hodiny nebo před obědem modlí, např. za hezké počasí o víkendu nebo chybějící nemocné spolužáky. Jedna věc byla zarážející – oproti mému očekávání zde byli žáci extrémně hodní. Celý týden jsme se snažili přijít na kloub tomu, jak je to možné, i když hodiny anglického jazyka zde byly stavěny velmi nezáživnou formou. Třídy se zde kvůli nedostatku vyučujících na jazyk nedělí, ve většině tříd bylo 20-25 žáků. Většinu hodin, které v Německu trvají nekonečných 90 minut, žáci seděli na židlích, pracovali v učebnicích, hodně psali, méně rozvíjeli řečové dovednosti. Zábavnější aktivity jako práce v páru nebo hra zde byly spíše výjimkou. Dostalo se nám také příležitosti navštívit na jeden den místní Cranach Gymnázium. Slova zdejšího učitele vystihují celý můj dojem z místního školství: „School is a duty, it´ s an obligation, fun in not a question.“ (Škola je povinnost, není to otázka zábavy.) Podle tohoto principu sám vyučoval, a přesto byste slyšeli špendlík spadnout na zem. Žáci nikdy nahlas nepokřikují na učitele. Všichni se hlásí, žádné „Paní učitelko, paní učitelko…“ s neklidně mávající rukou se zde nekoná. Žák zvedne ruku a čeká i několik minut, dokud si ho učitel zabraný do práce na počítači nevšimne. Neuvěřitelné. Jak je to možné? Myslím si, že tajemství tkví v několika aspektech. V prvé řadě se v Německu hodnotí tzv. Lernverhalten a Sozialverhalten – tedy za každý předmět dostane žák dvě další známky, za přístup k práci a za chování, které se pak zprůměrují a tvoří dvě samostatné známky na vysvědčení. Jedničku prý zde moc žáků nemá. Přemýšlím, jak by to asi dopadlo u nás? Dalším bodem, kterým nám mohou jít Němci příkladem, je systém, řád a důslednost. Nejde pouze o zadání pravidla, ale také o stanovení přesných sankcí za jejich nedodržení. Málokterý žák si zde dovolí vytáhnout mobil. Pokud ano, učitel má pravomoc mu ho zabavit, případně se i volá rodičům. Abyste si ale mylně nemysleli – i zde jsou „normální“ děti, které si tajně kopou flašku pod lavicí, kreslí si v hodině nebo se píchají v hodině tužkou do krku. Také se to děje. Ale v celkovém měřítku zde byla kázeň nesrovnatelně lepší.

Ze samotné výuky jazyků jsem se mnoho inspirovat nemohla. Bylo však zajímavé a obohacující zjistit spoustu nových informací o systému výuky. Počet hodin anglického jazyka je odlišný v každém ročníku. Např. v 5. třídě mají žáci 5h angličtiny týdně, což je oproti nám s 3h výrazný rozdíl. Druhý cizí jazyk, zde španělština, nastupuje v 7. třídě v počtu hned 4h týdně. V 7. třídě se žáci v AJ rozdělí na pokročilejší a slabší skupinku, ale spojí k sobě např. třídu A a B, takže počet žáků na jazyk stejně neklesne.

Mým cílem pozorování hodin angličtiny bylo zjistit, jak velké množství rodného jazyka, v tomto případě němčiny, je v hodinách využíváno. Prošla jsem pátou, šestou, sedmou, devátou, jedenáctou a dvanáctou třídou a měla možnost srovnat některé ročníky s gymnáziem. V každé hodině jsem si zaznamenávala, kolik němčiny a za jakým účelem bylo použito. Závěry bych nepovažovala za nijak překvapivé. Množství cizího jazyka se zvyšovalo jednak s věkem žáků a jednak se lišilo učitel od učitele. Viděli jsme hodiny Němců, kteří mluvili 90-100% hodiny anglicky a Nj použili pouze za účelem nutného dovysvětlení úkolu nebo slovní zásoby či třídnických organizačních záležitostí. Zároveň jsme viděli i hodiny ať už německého nebo amerického vyučujícího, kde byla NJ využita ze 70-100% hodiny. Za pochopitelné bych to brala v technicky složitější hodině na počítačích, ovšem k tak velkému množství použití NJ v šikovné třídě gymnaziálních žáků 6. třídy bych se stavěla už docela kriticky.

Nejela jsem však do Německa krizitovat, nýbrž se inspirovat z toho, čím nám Němci mohou jít příkladem, procvičit si jazykové dovednosti a vylepšit své znalosti v oblasti německých reálií. Ve volném čase jsme navštívili Bergwitzsee, Wörlitzpark zapsaný v UNESCO, prošli jsme si z historického hlediska neopomenutelné město Lutherstadt Wittenberg a třešničkou na dortu nám byla návštěva tzv. Völkerschlachtdenkmal v Lipsku, který připomíná Bitvu národů z roku 1813. 

Nabita zážitky odjíždím z poklidného městečka, moderní školy a rodiny nových pohostinných přátel, kteří se s námi rozloučili grilovačkou u sebe na zahradě. Doufám, že se některé ze zde nabytých informací stanou pro naši školu inspirací, jiné zase odstrašujícím příkladem. Jsem ráda, že učím na škole, kde je hra součástí výuky samozřejmostí, ne výjimkou nebo důvodem ke smíchu, který vzbudil můj dotaz na gymnáziu, zda studenti hrají ve výuce i nějaké hry. V tomto případě bych se raději držela Komenského pravidel. On si i ten náš deváťák něco rád ve výuce zahraje.

Mgr. Hana Břoušková.