Autor: Adamuška

Už jste někdy slyšeli legendu o tom, že na konci duhy se ukrývá poklad v podobě hrnce zlaťáků, které hlídá irský skřítek leprikon? Že tomu nevěříte? Osobně jsem měla příležitost přesvědčit se o tom, že je tomu tak. Díky projektu Erasmus + akreditace mi bylo v srpnu 2024 umožněno navštívit věčně zelenou zemi, Irsko, kde jsem chodila dva týdny do školy Centre of English Studies v Dublinu. Za tuto dobu jsem našla mnoho z toho bohatství, které se na konci duhy nachází.

Prvním zlaťákem z hrnce pokladu jsou sami Irové a jejich přívětivá povaha. Všude se setkáte s laskavostí a snahou pomoci, a to mnohdy ještě dříve, než si o ni řeknete. Důkazem toho je i to, že mobil ztracený v baru se mi navrátil dříve, než jsem zjistila, že ho nemám. Asi při mně stálo štěstí irského trojlístku. Jim, náhodný kolemjdoucí starší pán, který se sám od sebe pasoval na mého průvodce po přístavu Dun Laoghaire a vesnici Dalkey, mi vysvětlil, že jedním ze znaků Irska je „the welcome“ – tedy přijetí, přivítání. Tak mě Jim přivítal ve svém rodném městě a načerpala jsem od něj více historických a kulturních zajímavostí, než by mi dala jakákoli výuka. Mimo jiné třeba i to, do které hospody v Dalkey chodí Bono z U2 na pivo!

Proč nespojit příjemné s užitečným a neabsolvovat metodický kurz v kolébce renesance a hlavním městě umění Evropy – Florencii? Díky zapojení naší školy do projektu Erasmus+ jsem tuto možnost měla.
Vybrala jsem si kurz We Are All Special o inkluzivních strategiích ve třídě i mimo ni pod záštitou Europass Teacher Academy.
Mými spolužáky se na týden stali dva Portugalci, jeden Španěl a šest Francouzek z ostrova Reunion, nejvzdálenějšího regionu EU. Výuka probíhala od pondělí do pátku v samotném srdci historického jádra Florencie, odkud byl jen kousek k dominantám města, které jsem navštěvovala ve volném čase. Probírali jsme psychologii dítěte, co ovlivňuje úspěšnou inkluzi, zkoušeli si různé metody, jak zapojovat děti se speciálnímí vzdělávacími potřebami do výuky a živě diskutovali.

Deset dnů ze své řádné dovolené jsem ráda obětovala kurzu s názvem  „17 cílů udržitelného rozvoje – od plánování hodin až po výuku.“ Kurz se konal v italské Padově. Místo atraktivní, téma, o kterém toho zas tolik nevím, tak proč si nerozšířit obzory?

Po skončení školního roku jsem využil možnosti vzdělávacího programu Erasmus+, do kterého je naše škola zapojena, a začátkem července jsem vycestovat na dvoutýdenní jazykový kurz angličtiny na ostrov Kypr. 

Navštěvoval jsem školu Bayswater school v centru Limassolu, města na jižním pobřeží ostrova. 

Výuka probíhala denně v několika blocích. Dopolední část byla zaměřena na gramatiku, odpoledne následovala konverzace. Témata konverzace na moje studium byly emoce a budoucnost. Ve třídě jsem měl jedenáct spolužáků, a to převážně z Polska, Ukrajiny, Ruska nebo i Česka a Itálie. Součástí výuky byla také individuální příprava v podobě denních domácích úkolů a test na konci každého týdne.