Poslední květnový týden procházím školou a nestačím se divit. Z hodiny hudební výchovy sedmáků zaznívá česko-německá verze Včelky Máji. Sedmačky na chodbě zpívají Hallelujah a u toho dirigují. Gabča se mě v angličtině ptá, zda bychom si nemohli raději místo angličtiny zazpívat, a po hodině se začne vlnit, jako by jel na skateboardu, a melodicky bzučet… Co se to s našimi sedmáky stalo? No to jen doznívají dojmy a zážitky hudebního projektu z minulého týdne!
Od 19. do 23. května hostila naše škola 20 Němců, dvě učitelky a osmnáct žáků berlínské školy Inge-Deutschkron Gymnasium. Projekt programu Erasmus +, do kterého jsme se letos pustili, nese název Klangbrücke, což v překladu znamená mosty tónů. Tyto mosty nás pomyslně s touto školou spojují. Celý rok naše školy nacvičovaly sborové písně a vše vyvrcholilo právě v tomto týdnu. Žáci si svoje německé kamarády ubytovali přímo u sebe doma a vše mohlo začít.
Po pondělním úvodním přivítání, kde nás hudebně naladilo vystoupení školního sboru i Báry a Kristýnky z 8.A, dopadli žáci do tvrdé reality sborového zpěvu. To, co jsme prováděli celý rok ve škole, byla vlastně jen taková „sranda.“ Paní učitelka Ulrike, která je profesionální sbormistryně, se na děti vrhla řádnou hlasovou rozcvičkou, kterou někteří nemohli rozdýchat. Pokračoval nácvik druhých nebo i třetích hlasů, a to jsme se pořádně zapotili! Každý den nás čekalo několik hodin zpěvu a secvičování.
Aby si naše hlasivky trochu odpočaly, připravili jsme pro hosty také tři workshopy. V jednom učili pan učitel Klimek a paní učitelka Škulavíková lidový tanec – valašské točené. Překvapilo nás, že i lidová tradice, kdy muž zatleská a žena si k němu přiběhne zatancovat, může v našich německých kolegyních působit pochybnosti nad genderovou korektností tohoto tance! Všichni však základy tance zvládli a myslím, že si to i náramně užili. V dalším workshopu učila paní učitelka Kulišťáková s Jirkou Vološinem, jak si vyrobit kožený náramek s hudebním motivem. U mě se zase čeští sedmáci, kteří mají němčinu už druhým rokem, naučili pár nových německých slov, a naopak německé děti se naučily pár základních nebo i hudebně laděných českých slov. Bylo úžasné sledovat, jak přirozeně se děti učí správnou německou výslovnost přímo od zdroje! Tohle jim my učitelé nikdy tak dokonale nabídnout nemůžeme!
I když náš počasí pořádně strašilo, podařilo se nám i bez deštníků provést spoustu výletů. Ukázali jsme Němcům Valašské Meziříčí, v Rožnově jsme vystoupali na Jurkovičovu rozhlednu, kam dal výstup některým pořádně zabrat, a celou středu se na nás smálo sluníčko na Pustevnách, Stezce Valaška a na Radhošti. Dokonce jsme si zazpívali Hallelujah v kapli na vrcholu, a že to byla teda úžasná atmosféra! Čtvrteční počasí už nevyšlo, ale díky změně plánů si děti užily spoustu legrace ve Vrtuli. Nejvíce si žáci ale užili volný čas s rodinami, kdy hráli minigolf, bowling, šli do minizoo nebo třeba na grilovačku.
A přišel pátek. Dlouho očekávaný den, na který jsme se všichni celý rok chystali a kterého jsme se také báli. Přibližně sto hostů bylo pozvaných na náš závěrečný koncert na Gymnáziu Františka Palackého. Maminky, tatínci, babičky, dědečci, tetičky, strýčkové, kamarádi, kolegové…Všichni nás přišli podpořit. Úderem páté se na gymnáziu rozezněly hity jako Let it be, Imagine, Hallelujah, Don´t worry, be happy nebo Včelka Mája. Abychom dostáli názvu kánonu Singing all together, zazpívali jsme si všichni společně i s publikem. Poslední písnička Singen macht Spass mluvila za vše – v překladu „zpívání nás baví.“ Ano, moc nás to bavilo, užili jsme si to a vše nakonec klaplo. Zpíváme zkrátka pro radost. Vystoupení jsme zakončili valašskými točenými a poté si žáci užili skvělou párty s kapelou Chasing Eagles. Stačilo prvních pár tónů a šlo se trsat!
Nejvíce mě těší, když vidím, jak jsou děti z projektu nadšené. To je pro nás učitele nejlepší odměna. Těch slz, co proteklo při sobotním loučení na nádraží! Děti se s německými žáky spřátelily natolik, že už si plánují společné návštěvy. Však Berlín také není tak daleko! A jako bonus toho všeho si všichni procvičili angličtinu. Žáci se spolu bavili naprosto přirozeně a u nikoho jsem nezaznamenala jazykovou bariéru.
Náš projekt tím ale nekončí. V příštím roce budeme naše hudební mosty oprašovat a chystáme se na oplátku zase do Berlína.
Chtěla bych závěrem poděkovat nejen přímým projektovým partnerům paní učitelce Kulišťákové a panu učiteli Klimkovi, ale také naší klavíristce paní učitelce Krejsové, panu učiteli Kuželovi, který nás doprovázel na kytaru, ale v neposlední řadě i vedení školy – paní zástupkyni Bilové, panu zástupci Adamuškovi i panu řediteli Milanu Hendrychovi, kteří nám v ten nejnáročnější den také neskutečně pomohli od krájení papriky do rautu, přes focení až po uklízení odpadků. Táhneme holt na Šafařce za jeden provaz!
Mgr. Hana Břoušková.