V květnu jsem využila nabídky naší školy, stát se na týden stínem učiteli v Evropské unii. Zdánlivě krkolomné zadání jsem vyřešila snadno. Na Internetu jsem vznesla dotaz, kdo by rád přítomnost české učitelky ve škole a obratem se mi ozvala paní učitelka z francouzské základní školy. Pozvání bylo na cestě.
A tak jsem odletěla do Paříže, odkud jsem dále vlakem TGV dojela do Lille a z Lille regionálním vlakem do Roubaix, kde mě čekala má hostitelka. A začal týden, na který budu ještě dlouho vzpomínat.
Pracovní den začínal mně i žákům Collège Theodore Monod v osm hodin, následovala 90 minutová polední přestávka a po obědě odpolední vyučování do pěti nebo šesti hodin večer! Kromě středy, kdy je výuka pouze dopoledne. Má škola měla pouze děti druhého stupně. Mimochodem děti prvního stupně do školy ve středu nechodí vůbec. Zúčastnila jsem se jazykových hodin a hodin pracovních činností. Po pracovní době probíhaly společné večeře, návštěvy měst Lille, Roubaix a Dunkerqueu. Francouzští kolegové byli skvělými hostiteli. Probírali jsme školské systémy obou zemí a já se nestačila divit všem rozdílům. Ale popravdě, řada věcí mi na Šafařce přijde lepší. A v čem podle mě bodovali Francouzi? Nebudu se rozepisovat o benefitech učitelského povolání ve Francii, ale vezmu to z pohledu žáků. Žáci bez výjimky dodržují zákaz používání mobilu. A funguje to. Všechny přestávky tráví venku. Všichni za jakéhokoli počasí. Zákaz nošení jídla a pití do školy (kromě letních dnů). Obědvají všichni společně ve školní jídelně. Během školního roku mají více kratších prázdnin než u nás. V samotných hodinách jsem velký rozdíl proti našim hodinám neviděla. Některé žáky hodina zaujala, jiní byli duchem nepřítomni, stejně jako u nás 🙂
Celý týden utekl jako voda. Francouzské učitele jsem pozvala k nám na Valašsko, tak uvidíme, zda svému slibu dostojí a přiletí. Zatím žáci šesté třídy napsali žákům německého jazyka do Francie pohlednice, aby si procvičili němčinu, která se mimochodem spolu se španělštinou učí jako druhý cizí jazyk.
Chtěla bych poděkovat všem zaangažovaným do Erasmu na naší škole, bez nich by akce Erasmu pro žáky i učitele vůbec nebyly. Doporučuji všem učitelům, nebát se a využít této možnosti. O jazykovém plusu ani nemluvě. A propos bez francouzštiny by to ve Francii snad ani nešlo.
Nechť jsou mé zážitky motivací nejen pro kolegy, ale i pro žáky letošních pátých tříd, kteří se rozhodli od září začít s tímto krásným jazykem. Pamětníci ví, že francouzština měla na naší škole vysokou úroveň. Tak snad jí vrátíme lesk, který si zaslouží. H
rstková Magdalena