Rubrika: Do tisku

Když jsem letos dostala možnost vycestovat na Erasmus, dlouho jsem neváhala. Z nabídky kurzů Europass Teacher Academy jsem si vybrala dva, které se soustředí na umění a výtvarnou výchovu; Art as Therapy a Art and Nature. 

Kurzy probíhaly v angličtině, protože jsem ale chtěla i zjistit, jak jsem na tom s francouzštinou (spoiler: ne moc dobře), vyrazila jsem na první kurz na Azurové pobřeží, konkrétně do Nice. Město je to krásné, bohužel zde poslední roky prudce narůstá kriminalita a ulice jsou plné policistů a po zuby ozbrojených vojáků, na což si našinec chvíli zvyká. Varování lektorky hned na úvodní hodině, kterým čtvrtím se vyhnout, mi jakožto sólo cestovatelce taky na klidu nepřidalo. Z Nice je to jen kousek do Monaka, Antibes, Mentonu a mnoha dalších pozoruhodných míst. Já jsem navštívila malebnou vesničku Èze s úchvatnou exotickou botanickou zahradou a filmovým festivalem proslulé Cannes. V Nice a okolí žili a tvořili Henri Matisse a Marc Chagall a návštěvy jejich muzeí na mě silně zapůsobily.

Více …

Dostala jsem příležitost zúčastnit se v rámci Erasmu + Akreditace dalšího dvoutýdenního metodického školení pro angličtináře. V rámci tzv. „green travel“ jsem měla pokud možno cestovat jinak než letadlem, proto jsem se poohlížela po blízkých evropských zemích, kam se dá dobře dojet vlakem nebo autobusem. Volba padla na italskou Florencii, o které jsem nevěděla vůbec nic, snad kromě toho, že je tam socha Davida od Michelangela.

Po naprosto vyčerpávající cestě vlakem, kdy jsem měla už dojem, že se nedostanu dále než do Břeclavi díky poruše na trati, jsem konečně ke konci července dorazila do pro mě neznámé Florencie, s cílem absolvovat kurz o kreativních a pokročilých metodách výuky pro učitele anglického jazyka. Samozřejmě jsem se těšila, že poznám i zdejší kulturu a třeba využiji v praxi těch pár lekcí Duolinga italštiny, do které jsem se před časem pustila.

Když se řekne Florencie, okamžitě mi naskočí slovo flóra. Moje představa o tomto městě byla tedy taková, že zde bude plno parků, zahrad a květeny. Bohužel to spolu vůbec nesouvisí. Jaké bylo moje zklamání, když jsem objevila město narvané pouze budovami, muzei, galeriemi a mraky turistů, kde by člověk nějakou květenu našel maximálně za spoustu peněz a v omezené míře. Našla jsem si ve městě ale jiné kulturní bohatství, které mě zde uchvátilo, a to pouliční hudebníky- houslisty, operní pěvce, dokonce i celé koncerty obrovských orchestrů. A to byla panečku atmosféra mezi těmi všemi památkami!

Více …