Protože je naše škola zapojena do projektu ERASMUS+, dodala jsem si i já letos odvahu a v polovině srpna jsem vycestovala na jazykový pobyt na Kypr. Na celé dva týdny se tak mým domovem stal Limassol. Hned první „překvapení“ mě čekalo na letišti v Larnace (hlavní město Kypru), kde jsem z českých 22°C vystoupila do místních 43°C s vysokou koncentrací vlhkosti. Během několika vteřin jsem byla zcela propocená a přemýšlela jsem, zda mám dostatek suchého oblečení na převlečení. Musím ale říct, že jsem si za několik dní „zvykla“, a když další pondělí přišli noví spolužáci a stěžovali si na počasí, připadala jsem si již jako místní, kteří tyto teploty považují za samozřejmost.
Ještě před nástupem do školy Bayswater Limassol jsem musela udělat rozřazovací test, napsat o sobě krátký dopis, představit se v něm a rozebrat své důvody, proč se chci učit zrovna anglicky. V pondělí jsem pak v učebně vyhlížela nové spolužáky a učitelku. Měli jsme obrovské štěstí, protože nám byla přidělena Stephanie. Mladá, okouzlující Britka, která se na Kypr přistěhovala za manželem. Mými spolužáky byli Ital a Italka, Polky, Ruska, Brazilka a na jeden týden i Češka. Dohromady nás bylo 9 a stala se z nás docela fajn parta.
Výuka probíhala ve dvou blocích. Dopolední byl věnovaný především gramatice, kdy se nám Stephanie snažila vysvětlit všechny probírané zákonitosti. Mluvit jsme mohli pouze anglicky, i my Češky mezi sebou, a i když se její tempo zdálo být zběsilé, jakmile někdo zvedlo ruku, že něčemu nerozumí, zastavila výklad a tak dlouho mile a vstřícně vysvětlovala, až to dotyčný pochopil. Mezi bloky byla patnáctiminutová přestávka, kdy jsme se v nedaleké kavárně potkali i se spolužáky z celé školy. V rychlosti jsme si vyměnili své dojmy a hned zase zpět do školy, kde byl připraven odpolední konverzační blok. V něm jsme se promíchali se spolužáky z jiných tříd a měli jsme na něj i jinou lektorku. Věčně usměvavou Helen, která se o prázdninách doma ve Velké Británii nudila, tak si zajela zaučit na Kypr. V tomto bloku jsme konverzovali jak mezi sebou, tak vytvářeli různé skupinky a debatovali v nich. Témata byla různá – od běžných jako je můj domov, země, škola či hra na alibi, až náročnější témata jako je například globální oteplovaní, kyberbezpečnost, využívání a zneužívaní AI. Občas se strhla tak vášnivá debata, že bylo těžké z třídy odejít.
Doma na nás ještě čekaly domácí úkoly od Stephanie. Psané i vypracovávané elektronicky. Také byla ještě možnost zúčastnit se i večerních debatních kroužků a já jí s radostí využila. Na závěr každého týdne nás čekal test, který měl za úkol prověřit naše nově nabyté znalosti.
Samozřejmě jsem si našla i čas na výlety po samotném městě a jeho okolí. Limassol je město, ve kterém se prolíná jeho stará část, včetně mnoha antických a středověkých vykopávek, s novou moderní, dynamicky se rozvíjející výstavbou. Nachodila jsem se po něm mnoho kilometrů a objevila tak hezké uličky a utajená zákoutí s mnoha kavárničkami a tavernami. O víkendech jsem pak podnikala vzdálenější výlety do Pafosu a Nikósie. Protože je Kypr znám jako místo, kde se z mořské pěny zrodila bohyně Afrodita, nemohla jsem si nechat ujít příležitost a na to místo se podívat. Jmenuje se Petra tou Romiou a je nedaleko města Pafos, ve kterém jsem zažila jeden z nejkrásnějších západů slunce. Nezapomenutelný byl i výlet do vnitrozemí, které před dvěma měsíci postihl obrovský požár. Když už více jak 10 kilometrů jedete spálenou měsíční krajinou, uvědomíte si, jak je těžký život na místě, kde už tři roky nepršelo, a oheň vám vzal veškerou obživu v podobě zničené vinice. Místní lidé se však nevzdávají a jsou i tak neustále usměvaví, milí a vstřícní.
Celý pobyt v rámci ERASMUS+ mě velmi obohatil a považuji ho za velice přínosný. Zdokonalila jsem si své jazykové znalosti, které jak doufám využiji nejen ve svém soukromém, ale hlavně profesním životě, protože bych se příští rok chtěla zúčastnit metodického kurzu zaměřeného na IT nebo matematiku. Také jsem potkala spoustu fajn lidí z celého světa, se kterými jsem sdílela stejnou touhu po vzdělávání a učení se něčeho nového a je jedno, zda vám je dvacet, čtyřicet nebo šedesát.
Markéta Stančíková