Autor: Adamuška

Dostala jsem příležitost zúčastnit se v rámci Erasmu + Akreditace dalšího dvoutýdenního metodického školení pro angličtináře. V rámci tzv. „green travel“ jsem měla pokud možno cestovat jinak než letadlem, proto jsem se poohlížela po blízkých evropských zemích, kam se dá dobře dojet vlakem nebo autobusem. Volba padla na italskou Florencii, o které jsem nevěděla vůbec nic, snad kromě toho, že je tam socha Davida od Michelangela.

Po naprosto vyčerpávající cestě vlakem, kdy jsem měla už dojem, že se nedostanu dále než do Břeclavi díky poruše na trati, jsem konečně ke konci července dorazila do pro mě neznámé Florencie, s cílem absolvovat kurz o kreativních a pokročilých metodách výuky pro učitele anglického jazyka. Samozřejmě jsem se těšila, že poznám i zdejší kulturu a třeba využiji v praxi těch pár lekcí Duolinga italštiny, do které jsem se před časem pustila.

Když se řekne Florencie, okamžitě mi naskočí slovo flóra. Moje představa o tomto městě byla tedy taková, že zde bude plno parků, zahrad a květeny. Bohužel to spolu vůbec nesouvisí. Jaké bylo moje zklamání, když jsem objevila město narvané pouze budovami, muzei, galeriemi a mraky turistů, kde by člověk nějakou květenu našel maximálně za spoustu peněz a v omezené míře. Našla jsem si ve městě ale jiné kulturní bohatství, které mě zde uchvátilo, a to pouliční hudebníky- houslisty, operní pěvce, dokonce i celé koncerty obrovských orchestrů. A to byla panečku atmosféra mezi těmi všemi památkami!